Vnadění a lov černé zvěře

V dnešní době jsou stavy černé zvěře na historických maximech a snad každý vidí v médiích pravidelně se opakující případy, kdy tlupa divokých prasat i přes vrozenou ostražitost prohledává v blízkosti lidských obydlí, městských parků a průmyslových areálů přístupné i oplocené plochy a snaží se najít nějakou vhodnou potravu.

Rozmnožovací schopnosti černé zvěře v dnešní době opravdu akcelerují, jelikož divoká prasata se již řadu let přizpůsobují přírodním podmínkám díky zvyšující se potravní nabídce a krytových možností v plochách kukuřice a řepky. Možnost lovu bez dohody s uživateli takovýchto zemědělských pozemků je omezena na minimum a tak se stavy černé zvěře redukují lovem jen nepatrně. Když se sklidí poslední plochy těchto atraktivních plodin, černá zvěř se i po více jak šesti měsících vrací na zimu zpět do lesů a jiných přírodně vhodných lokalit.

Jedna ze zásadních věcí určujících, zda divoká prasata následně své zimní stávaniště opouští, je dostatečná úroda lesních plodů, převážně žaludů, bukvic, případně ovoce.

Pokud není tzv. „semenný rok“, je tedy nedostatek přirozené potravy a počty kusů černé zvěře převyšují možnosti získání dostatečného množství potravy např. na blízkém krmelišti. Tato zvěř je pak nucena hledat potravu ve větších vzdálenostech od svých stávanišť, kde narůstá potravní konkurence.

S narůstajícím potravním deficitem a neschopností najít vhodnou potravu se vytrácí vrozená ostražitost a zvěř se stahuje blíže do míst, které intenzivněji obývá nebo častěji navštěvuje člověk a snaží se maximálně přizpůsobit novým potravním možnostem v tomto novém prostředí. V důsledku toho dokáže zásadním způsobem omezit původní vjemy a reakce, které pro ně v období hojnosti potravy byly určujícími v chování vedoucímu například ke zrazení a opuštění vnadiště i za cenu ztráty možnosti získání atraktivní potravy.

Jedním ze zásadních způsobů, jak snížit populaci divokých prasat lovem je používat ověřené způsoby jako je lov na čekané na vnadišti. U tohoto způsobu lovu je však nutné právě znát aktuální potravní a krytové možnosti černé zvěře v okolí a podle tohoto ukazatele hodnotit míru ostražitosti a volit způsoby předkládání vnadidla na vnadiště, krmeliště nebo do odchytového zařízení. Případnými rušícími indiciemi o naší nedávné přítomnosti a předkládáním nevhodných vnadících prostředků s nezvyklým, v přírodě málo nebo vůbec se nevyskytujícím aroma, divoká prasata jen negativně upozorníme na místo našeho vnadění a důvěra k předkládané potravě a využití maximálního potenciálu vhodné vnadící směsi při lákání černé zvěře na zvolené místo bude ztracena.

Totéž platí u lovu divokých prasat do odchytového zařízení. Převážná část škod na zemědělských plodinách způsobená černou zvěří vzniká právě v období vegetační fáze a vývoji semen, proto musí být vnadění černé zvěře v odchytových zařízeních doprovázeno nejen předkládáním jiných atraktantů, než jaké má černá zvěř k dispozici v blízkém okolí, ale i eliminací podnětů působící negativně na černou zvěř. Těmito podněty jsou hlavně pozdní kontrola vnadiště a odchytového zařízení a díky zanechání intenzivního pachu na zemi a okolních rostlinách je černá zvěř schopná tento pach identifikovat i po 6 až 8 hodinách.

Další z důležitých podnětů působících negativně na atraktivitu místa vnadění je úprava okolního porostu. Sečení, vylamování a válení vegetace je zásadním negativním ukazatelem, že v daném místě se stalo něco neobvyklého a tento vjem je násobený čichovými podněty, které způsobují šťávy právě posečených zbytků rostlin v místě vnadění a takováto vůně zůstává na daném místě i po několik dnů. Při opětovné návštěvě vnadiště nebo krmeliště černou zvěří je podstatná i vizuální změna místa vnadění.

Pokud se tedy budete chystat na divočáky a případně se budete chtít lovem divočáků zabývat i v budoucnu, je nezbytné se při všech známých způsobech lovu neustále poučovat z drobných chyb, které dělí neúspěch od úspěchu.

Sdílejte tento článek